Ale ať jsem se snažil sebevíc, u babičky jsem si nikdy prostor ani čas na sebeukojení nenašel. A po několika dnech už mi to pořádně chybělo. Dokonce ani ženské stvoření jsem za tu dobu na vesnici nepotkal. Jen babičku a její zahrádku, kterou jsem zaléval a plel od plevele.
Jednoho dne jsem si pustil babičky starou televizi, a v jakési telenovele si všiml milostné scény, což mě tak vzrušilo, že už nebylo úniku. Ale kde si to udělám?
Plán byl jasný a neotřelý. Půjdu na procházku a vyhoním si ho v přírodě. Šel jsem. Po polní cestě směrem k lesu. Sluníčko pálilo, cestu lemovala vysoká tráva nad kterou kroužili motýli a cvrlikal nejrůznější hmyz. Šel jsem dál a dál, a ze samotné nadrženosti mě přepadávaly nejšílenější myšlenky. V tom jsem spatřil překvapení. Přímo přede mnou po cestě šla osoba. Žena.
Blondýnka menšího vzrůstu, lehce plnoštíhlá, s kratší červeně kostičkovanou sukýnkou a bílým nátělníkem. Nesla si košík nejrůznějších rostlin a plodů. Šel jsem pomalu za ní. Všiml jsem si že má tlusté brýle, a není příliš hezká. Vypadala přibližně na třicet let. Prostě jako vesnická selka. Přeci jen jsem ale po dlouhé době viděl ženu, a proto mě vzrušovala a dostal jsem na ní chuť. Ale co jsem mohl dělat, navíc já introvert – nikdy mi seznamování s dívkami příliš nešlo.
Sledoval jsem jí dokud to bylo možné – když si mě všimla, zastavila se u cesty, aby si do košíku natrhala další b